CubaMinrex. Ministerio de Relaciones Exteriores de Cuba

Kubánské velvyslanectví s potešením zasílá Projev jeho excelence p. Felipe Péreze Roqueho, Ministra zahranicních vecí Kubánské republiky k vysokým predstavitelum 61.zasedání Komise pro lidská práva, Ženeva, 16.brezna 2005.

 

Excelence,

pres úsilí nás všech, kdo uprímne veríme v její význam a bojujeme, abychom jí navrátili duch úcty a spolupráce, který jí vdechli její zakladatelé, ztratila Komise pro lidská práva legitimitu. Není duveryhodná. Pripouští beztrestnost mocných. Má svázané ruce. Pretéká lží, dvojím merítkem a prázdnými projevy tech, kdo sami žijí v hojnosti, rozhazují a kontaminují a pritom odvracejí zrak a tvárí se, že nevidí, jak je porušováno právo milionu lidí na život, na mír, na rozvoj, na stravu, na odev, na práci, strucne receno, právo na slušný život.

Všichni jsme vedeli, že cinnost Komise pro lidská práva je poznamenána politickými manipulacemi, nebot vláda Spojených státu a jejich spojenci Komisi využívají, jako byla jejich soukromým majetkem, a pretvorili ji v jakýsi inkvizicní tribunál, který soudí zeme Jihu a zvlášte ty, které se aktivne staví proti jejich strategii neokoloniální nadvlády.

V posledním roce však došlo ke dvema událostem, jež zmenily povahu debaty, kterou vedeme v techto dnech.

První bylo odmítnutí Evropské unie stát se spolupredkladatelem a hlasovat pro návrh rezoluce o vyšetrení masového, hrubého, systematického a dosud trvajícícho porušování lidských práv více než 500 veznu na námorní základne udržované Spojenými státy proti vuli kubánského lidu v Guantanamském zálivu. Evropská unie, která vždy odmítala návrhy na zdržení se aktivního postupu, byla tentokrát ochotna sama takový návrh predložit, aby zabránila byt i jen vyšetrování svého spojence. To byl vrchol pokrytectví a dvojí morálky. Co uciní letos, poté co byly zverejneny hruzné zábery mucení ve veznici Abu Ghraib?

Druhou skutecností bylo zverejnení zprávy „Skupiny na vysoké úrovni o výhružkách, provokacích a zmene“ ustavené na popud generálního tajemníka Spojených národu. V ní se kategoricky tvrdí, že „komise nemuže být duveryhodná, uváži-li se, že používá v otázkách lidských práv dvou ruzných merítek“. Lze snad ocekávat, že zástupci Spojených státu a jejich komplici vystoupí na tomto plénu se sebekritikou a prislíbí, že budou s námi, zememi tretího sveta, pracovat na záchrane Komise pro lidská práva pred diskreditací a konfrontací?

Pane predsedo,

záruka využívání lidských práv dnes závisí na tom, zda clovek žije v rozvinuté zemi, nebo nekde jinde, na tom, k jaké sociální vrstve patrí. Proto dokud nedosáhneme spolecenské spravedlnosti ve vztazích mezi zememi i uvnitr jich samých, nebudou existovat skutecná lidská práva pro všechny.

Pro malou skupinu zde zastoupených národu – pro Spojené státy a další rozvinuté zeme, jejich spojence – je již právo na mír vybojováno. Oni budou vždy útocníky, nikdy napadenými. Jejich mír se opírá o jejich vojenskou sílu. Vydobyli si již také hospodárský rozvoj, postavený na loupení bohatství ostatních, chudých zemí, nekdejších kolonií, které strádají a krvácejí, aby oni mohli rozhazovat. V techto rozvinutých zemích však, ac to zní neuveritelne, nezamestnaní, pristehovali, chudáci nepožívají stejných práv, jaká mají zarucena bohatí.

Muže být chudák ve Spojených státech zvolen senátorem? Ne, nemuže. Kampan stojí v prumeru 8 mílionu dolaru. Jdou synové bohácu do nespravedlivé a protiprávní války v Iráku? Ne, nejdou. Žádný z 1500 mladých Americanu, kterí v této válce padli, nebyl synem milionáre nebo ministra. Za privilegované zájmy menšiny tam umírají chudí.

Žije-li clovek v rozvojové zemi, je situaci horší, nebot naprostá vetšina obyvatel, která je chudá a nemajetná, nemuže svá práva vykonávat. Taková zeme nemá právo na mír. Muže být napadena na základe obvinení z terorismu, z toho, že je „baštou tyranie“, nebo pod záminkou, že bude „osvobozena“. Je tercem bombardování a invaze, která ji má „osvobodit“.

Tretí svet, více net 130 zemí, nemuže vykonávat ani své právo na rozvoj. Bez ohledu na jeho úsilí mu to znemožnuje ekonomický porádek nastolený ve svete. Nemá prístup na trhy, k novým technologiím, ruce mu svazuje nesplatitelný dluh, který už nekolikanásobne zaplatil. Tyto zeme mají jen právo být závislými. Jsou presvedcovány, že jejich chudoba je dusledkem jejich chyb. Chudí v techto zemích, jichž je vetšina, nemají ani právo na život. Proto umírá každorocne 11 milionu detí do peti let veku, ac mohla být cást z nich zachránena pouhou vakcínou ci perorálne podávanými rehydratacními solemi. Na 600 tisíc chudých žen umírá pri porodu. Nemají právo naucit se císt a psát. To by bylo pro pány nebezpecné. Jsou udržováni v nevedomosti, aby byli poslušnejší. Proto je dnes hanbou této komise témer miliarda negramotných ve svete. Proto trpí v Latinské Americe krutým vykorístováním 20 000 detí, které denne pracují namísto školní docházky.

Kubánský lid vrele verí ve svobodu, demokracii a lidská práva. Musel za ne draze zaplatit a zná jejich cenu. To lid vládne. Je to jeho boj.

Bez sociální spravedlnosti nemuže být demokracie. Bez vzdelání a kultury není možní svoboda. Nevedomost je težkým okovem svírajícím chudé. Jediným zpusobem, jak být svobodní, je být vzdelaní – toto posvátné pravidlo jsme se naucili od apoštola naší nezávislosti.

Nelze reálne využívat lidských práv tam, kde není rovnost. Chudí a bohatí nikdy nebudou mít v reálném živote stejná práva, bez ohledu na to, zda budou proklamována a uznána na papíre.

To jsme my, Kubánci, pochopili již dávno, a proto budujeme svou zemi jinak. A jsme teprve na zacátku. Deláme to navzdory agresím, blokáde, teroristickým útokum, lžím a plánum na zavraždení Fidela. Víme, že to impériu vadí. Jsme nebezpecný príklad. Jsme symbol toho, že jen ve spravedlivé a solidární – to jest socialistické spolecnosti je možno využívat všech práv pro všechny obcany.

Proto se nás vláda Spojených státu snaží odsoudit zde v Komisi pro lidská práva. Bojí se našeho príkladu. USA jsou silné vojensky, avšak slabé morálne. A štítem národu je morálka, nikoli zbrane.

Prezident Bush letos možná najde mezi temi málo poddajnými, jež zbývají, nekterou latinskoamerickou vládu, která by predložila tradicní rezoluci proti Kube. Nebo se možná vrátí k nekteré vláde z východní Evropy typu té ceské, která si jako málokdo uživá svého postavení satelitu Washingtonu a trojského kone v Evropské unii, nebo možná ji predloží sama vláda Spojených státu, která v techto chvílích vydírá, vyhrožuje a pocítá možné hlasy, aby zjistila, zda dosáhne odsouzení Kuby.

Všichni zde v sále vedí, že pro predložení rezoluce proti Kube v této Komisi není duvod. Na Kube neexistuje a za 46 let revoluce nikdy neexistoval prípad mimosudní popravy, zmizelého - ani jediný! At nekdo predloží jméno kubánské matky, která dosud hledá ostatky svého zavraždeného syna! Nebo babicky, která hledá svého vnuka, jenž byl po zavraždení rodicu predán jiné rodine! Necht je zde predloženo jméno jakéhokoli novináre zavraždeného na Kube. To v Latinské Americe bylo jen v roce 2004 zavraždeno 20 novináru! Necht je predloženo jméno nekoho, kdo byl mucen! Ani jediný! Necht je predloženo jméno vezne týraného jeho vezniteli, zdešeného vezne klecícího pred psem vycviceným k zabíjení!

Excelence,

prezident Bush má pro Kubu plán, my Kubánci však máme jiný plán. My Kubánci máme o naší ceste jasno. A nikdo nás z ní nesvede. Budeme budovat ješte spravedlivejší, demokratictejší, svobodnejší a vzdelanejší spolecnost. Jednoduše, socialistictejší.

A uciníme tak byt by nám prezident Bush vyhrožoval agresí, návratem Kuby do koloniálního postavení, tím, že Kubáncum vezme jejich domy, jejich pudu a jejich školy a vrátí je bývalým batistovským majitelum, kterí by se vrátili ze Spojených státu. Uciníme tak navzdory jeho plánu na privatizaci zdravotnictví a na vyhození našich lékaru na ulici, uciníme tak navzdory plánu na privatizaci školství a omezení jeho dostupnosti pouze pro elitu, jako tomu bylo v minulosti. Uciníme tak navzdory plánu na odevzdání našeho bohatství a dedictví všeho lidu za výprodejovou cenu americkým nadnárodním spolecnostem. Navzdory plánu, jak sebrat našim duchodcum a penzistum jejich duchody a prinutit je znovu nastoupit do práce v souladu s predstavami Plánu „na pomoc svobodné Kube“.

Kubánský lid má právo se agresi bránit a využije ho. A to musím ríci jasne: na Kube nepripustíme vytvárení organizací a stran pusobících v žoldu a ve službách vlády Spojených státu. Nepripustíme noviny a televizní kanály financované vládou Spojených státu, aby mezi námi obhajovaly její politiku blokády a lží. Na Kube je rozhlas a televize majetkem lidu a slouží a bude sloužit jeho zájmum.

Nebudeme vycházet vstríc ani zástupci vysokého komisare, ani špinavé rezoluci, na jejímž základe pusobí. Proc není tak vážená právnicka jmenována zvlášním poverencem vysokého komisare pro námorní základnu Guantanamo? Proc se od ní nežádá, aby vyšetrila hrubé porušování práv peti statecných a cistých mladých Kubáncu veznených ve veznicích Spojených státu a jejich rodin? Protože to nejde. Protože se jedná o porušování lidských práv Spojenými státy a ty jsou nedotknutelné. Proti malé Kube, ano, ovšem proti Spojeným státu, ne!

Kuba však neprestane bojovat, excelence. Ani se nevzdá. Ani nebude cinit ústupky, ani nezradí své ideály.

A uvidíme, zda lze porazit svobodný, vzdelaný a jednotný lid! Uvidíme, zda lze svrhnout vládu lidu, jejíž predstavitelé se mezi lidmi teší morální autorite díky naprosté absenci korupce a absolutnímu nasazení pri plnení svých povinností!

Uvidíme, zda lze klamat celý svet donekonecna!

Excelence,

Komise pro lidská práva, v níž se dnes scházíme, je odrazem nespravedlivého a nerovného sveta, ve kterém žijeme. Nezustalo v ní již nic z ducha bratrství a respektu, jenž vedl její zakladatele po vítezství nad fašismem.

Proto již Kubánská delegace nebude naléhat, abychom Komisi transformovali. Zmenit musíme svet. Od základu. Komise pro lidská práva, kde nebude existovat selektivita, politizace, dvojí merítka, vydírání a pokrytectví je možná jen v jiném svete.

Kuba verí, a že nejde o chiméru, nýbrž o vec, za níž stojí zato bojovat. Proto bojuje a bude bojovat.

Dekuji.

 

 

<< Atrás